Ty nejšťastnější z šťastných chvílí,
tys zůstala mi jediná,
kéž tvoje štěstí ve mně sílí,
kéž zůstanu dál nevinná.
Nechci zabít duši svou,
míti srdce z kamene,
nechci býti vílou zlou,
smysly krví zmámené.
Zůstávat dál bez hříchu,
čisté nitro v sobě mít,
a ve štěstí bez smíchu,
bez krutosti klidně žít.
V barvách starých obrázků,
a ve vodním třpytu,
a v hladkosti oblázků,
a v měsíčním svitu.
V lůně tiché přírody,
smím si volně dýchat,
do lektvarů bez vody,
vlastní slzy míchat.
Věřit jenom na lásku,
na svět co se točí,
i s životem na vlásku,
i když zavřu oči.
A až dýchat přestanu,
až zchladne moje kůže,
až už z trávy nevstanu,
v tom místě vzkvetou růže.
Tyhle růže netrhejte,
sic vás můj trest nemine,
na paměti pořád mějte:
i váš život pomine.
Úja
tys zůstala mi jediná,
kéž tvoje štěstí ve mně sílí,
kéž zůstanu dál nevinná.
Nechci zabít duši svou,
míti srdce z kamene,
nechci býti vílou zlou,
smysly krví zmámené.
Zůstávat dál bez hříchu,
čisté nitro v sobě mít,
a ve štěstí bez smíchu,
bez krutosti klidně žít.
V barvách starých obrázků,
a ve vodním třpytu,
a v hladkosti oblázků,
a v měsíčním svitu.
V lůně tiché přírody,
smím si volně dýchat,
do lektvarů bez vody,
vlastní slzy míchat.
Věřit jenom na lásku,
na svět co se točí,
i s životem na vlásku,
i když zavřu oči.
A až dýchat přestanu,
až zchladne moje kůže,
až už z trávy nevstanu,
v tom místě vzkvetou růže.
Tyhle růže netrhejte,
sic vás můj trest nemine,
na paměti pořád mějte:
i váš život pomine.
Úja
