Byla hluboká noc a, ale já nespal, nespal jsem a myslel a těšil se na Cintru.
Ten den pro mě nezačal nijak vábně(stával jsem ve 4.35). Cestu z východních Čech nebudu popisovat, protože při pomyšlení na tu výluku a haldy lidí před autobusy se mi začíná třást ruka(i bránice). Raději tedy přejdu rovnou k věci.
Po příjezdu na místo konání jsme postavili stany a téměř ihned si nechali zkontrolovat zbraně. Lidé od organizátorů odcházeli trochu zachmuřeně, tak jsem doufal, že kontrola mých zbraní dobře dopadne. A dopadla. Moje provizorní hůl, štít i jednoruční meč prošel kontrolou bez problémů a já se mohl v klidu oddávat odpočinku. Večer, když už se mi klížili víčka byli konečně svoláni čarodějové a zástupci všech stran. Tam jsem se mimo jiné dozvěděl, že jako čaroděj jsem jediný zástupce Kaedwenu a až do rána jsem se opájel pocitem nejmocnějšího a nejvyššího muže v celé této armádě.(Nutno podotknout, že Temerie na tom byla ještě hůř – nebyl tam z nich vůbec nikdo, takže jsem tam zastupoval vlastně i Temerii, takže to jsem byl nejvyšší i v Temerii, to je paráda…no nechám toho). Ráno jsme si však jako Kaedwen ustanovili krále(Henselta, neboli Sanguinara řečeného svině) a Temerie si také zřídila vládu. A po nástupu mohla hra konečně započít.
První, co mě zarazilo byla vzdálenost našeho města Ard Carraighu od všeho. Sice jsme měli přístav, ale to tu dálku bohužel nevyvažovalo. Na nic jsem tedy nečekal a vyhledal redanskou kouzelnici. Společně jsme našli temerskou(která však neměla žádná kouzla). S ní jsme pak chvíli procházeli herním územím a někde pomohli a někde uškodili. To nevydrželo dlouho. Přišla bitva a my se rozdělili. Temerská kouzelnice někam zmizela a já s redanskou jsme se vydali na jednu z posledních cest do Ard Carraighu. Tam jsme se společně s námořníky nalodili a po uplutí asi dvou metrů se zase vrátili, protože se někdo blížil. Nějaký muž, který radil abychom více vyjednávali. Vypravili jsme se tedy najít mého krále. Trochu to trvalo, ale objevili jsme ho a chvíli mu byli po boku. Přihlížel jsem sepsání smlouvy s veverkami a potom se vydal shánět nějaké peníze. Bohužel, vesničané odmítli koupit mé kouzlo, proto jsem se vydal směrem k Cintře, kde zuřil boj. Moc si toho nepamatuji, jen že se půlka kaedwenské armády v čele s králem utopila v moři, a že mě od toho chybělo asi deset cm. Utekl jsem tedy a chvíli pomáhal kde se dalo, po chvíli dostávám zprávu, že se u Cintry znovu bojuje. Vyrazil jsem tam tedy a postavil se pár metrů za naši řadu. Bylo nás víc a ještě se blížili posily. Zalistoval jsem tedy v kouzlech a to byla největší a poslední chyba mého života. Najednou vidím jak se sedm našich mění ve zmrzlé sochy a zběsilý úprk našich vojsk, a černí v čele s kouzelníkem a prefektem se ženou přímo na mě. Dal jsem se samozřejmě na úprk, ale bylo pozdě. Ve vzduchu zavoněla magie a pravá noha mi bolestivě ztuhla. Prefekt už dokonal dílo zkázy.
Beru štít a meč, zabili našeho kouzelníka, hadi jedni černí! Z redanského města odcházím jako nový muž. Mezitím černí zabrali Ard Carraigh a král rozhodl, že se ho nepokusíme dobít zpět. Vyrážím tedy do nejbližší bitvy a přežívám i několik dalších potyček, než znovu skončí můj bídný život při nesmyslném dobývání nedobytné části Cintry. Nezapomenutelná šišková přestřelka byla sice hezká, ale pro mě osudová.
Reinkarnuju se tedy znovu, ale to už se blíží konec dnešní hry. Spíš náhodně se mi ještě podaří zabít Bonharta až se nakonec s bývalou redanskou čarodějkou(zabili ji chvíli po mě) a dvěma svými spolubojovníky vydáme vstříc smrti proti tak dvaceti černým. Doopravdy jsme je asi dvě minuty drželi, avšak neudrželi. Byl jsem jediný kdo tento hrdinský kousek na závěr dne přežil, ale to už se tento den konečně a neodvratně ztratil v hlubinách času.
Brzký nástup v neděli mi nevadil, stejně jsem byl vzhůru už v šest. Armády se znovu vydali do svých pevností(Kaedwen do ztraceného města, nyní nosící název podle svého vlastníka –Marigoldov). Teď začala podle mě jedna z nejlepších částí hry – boj o zlato. Bitky byli parádní a nejlepší na nich bylo, že jsme většinu vyhráli.(Nevím jak to bylo s tím zlatem u pirátů, ale prý tam pro něj dorazil o pár vteřinek dřív Nilfgaard). Po smlouvání s obchodníkem a nakoupení několika neznámých lektvarů naším králem se už mohli sejít spojenecké armády na cestě k Cintře. Závěrečná bitva mohla započít. Mohla, ale nezačala. Důvodem byl sice efektní, ale pro mě v tu chvíli naprosto nevábný policejní vůz, který celou hru zbrzdil. Jak, co, s kým, a proč se pak vyšetřovalo psát nebudu, to ať napíše někdo jiný, jestli chce. Po „chvilce“ čekání jsme se konečně vydali dobývat Cintru(sice nás byly asi jenom 2/3, ale hlavně že se konečně šlo). Závěrečné dobývání Cintry popíšu slovy – super, paráda, bezva zážitek a nejlepší bitva hry. Bylo to opravdu vyvedené i přes všechny ty potíže a já(i když jsem se sice nedostal k přímému dobývání Cintry, neboť jsem nám udatně bránil se svými přáteli záda, aby nám do nich nevpadli veverky a černí) při této obraně sice padl, ale to nic nemění na tom, že jsme vyhráli, a že to byl skvělý zážitek. Touto bitvou skončila pro nás vítězně Válka o Cintru 2003 a tady je malé shrnutí:
Co se vyvedlo: - Počasí, CPčka, počasí, kostýmy(myslím, že v kvalitě šli nahoru)
- Počasí, i přes ty potíže organizace, jo a taky počasí…
- Obecně samotný průběh hry(nikdo se nehádal, hra měla tempo…)
- No a počasí.
Co by chtělo vychytat: - Moře, - chce to označit provázkama kde to jde, protože ve
skutečnosti když zuří bitva, tak král s půlkou armády asi
nenapochoduje jen tak do moře a neutopí se.
- Města a jejich nedobytnost. Vlastně se pobývalo jen
v Redanii a v nedobytné části Cintry.
Co se mi nelíbilo: - Vzdálenost Ard-Carraighu od všeho a jeho nepotřebnost.
- Ze začátku už musí mít království své čaroděje a hlavně krále, když se nikdo nepřihlásí, tak někoho najít, ale neříct zástupcům večer před bitvou: „Sežeňte si krále, nebo budete bez něho“, myslím, že to trochu kazí dojem ze hry, hlavně těm menším.
- No a samozřejmě ten incident ke konci.
Tak to by bylo všechno. Cintra 2003 byla povedená a záživná akce, která však měla své mouchy a mušky. A já, pokud budu moci, přijedu příští rok určitě zase.
Drirr, čaroděj a kníže říše Zorhajnské.
Filip Appl, ApplF@seznam.cz
