Člověk, sám, klesá ke dnu,
má v očích půlměsíce soli.
Smutný pohled před sebe
do tmy z níž ho srdce bolí.
Minuty si tiše plynou,
čas nedokážem vrátit.
O co musí člověk přijít
aby neměl už co ztratit?
Sedřeli mu z křídel
fialový hvězdný třpyt.
Nemůže dál ve snech létat,
nemá náhle pro co žít.
Něžně křivá naděje
zhasíná mu v dáli.
Člověk v duši umírá;
ztracený, sám, malý.
