Můj drahý otče,
z mé milované Skellige byly mé oči zvyklé pouze na šeď, modř a zeleň zdí, moře a stromů. Od mého příjezdu do Cintry jsem však viděl tolik barev, lidí a vůni, až se má hlava ocitla několikrát v bláznivém tanci…
Viděl jsem dosud zářit cintránské lvy v modré pod černým stínem Nilfgaardu, viděl jsem její spálené zdi i téměř zničené hradby. Viděl jsem její přístav, kde jsem často lovil ryby a byl jsem svědkem mnoha podivuhodných událostí – viděl jsem několik invazí hrdých bojovníků ze Skellige, viděl jsem zuřivý souboj zaklínače s nekromantem, kdy se vzduch nad pobřežím zkroutil v šíleném tanci pod náporem magie, viděl jsem ale také milostnou schůzku čarodějky a čaroděje… Viděl jsem prostý, ale pevný klášter v Ellanderu, který ani oheň založený zákeřnými nekromanty nezničil… Viděl jsem zářící oči mých duchovních sester plné lásky, viděl jsem jejich pevnou víru při modlitbách a léčení, viděl jsem neohroženost matky Nenneke a její výmluvnost – jen před Melitelé sklonila svou hlavu… Viděl jsem hrdé město Novigrad, plné měštanů, lovců, gardistů, ale i žebráků a lehkých žen. Viděl jsem v něm slavný turnaj bojovníků, ve kterém zvítězil Rayen ze Skellige, viděl jsem souboj bardů, kdy dav několikrát propukl v šílený bujarý tanec a pošlapal krutě několik lidí. Viděl jsem temný hrad nilfgaardský nad městem a pyšné vládce s nemilosrdnými služebníky v něm, viděl jsem i hospodu, kde obsluhoval zvláštní hospodský a odporný žebrák roznesl epidemii kulhavky…
Viděl jsem také magickou univerzitu se špičatými věžemi, kde lstiví mágové šeptali svá kouzla a kuli své tajné plány, viděl jsem hluboké hvozdy, v nich plaché a krásné dryády, ale i různé zrůdy, viděl jsem hrdinství zaklínačů při krvavém souboji s bazilišky a dlaky, viděl jsem ale také chudé upracované rolníky trpící pod okupací a tvrdými daněmi, viděl jsem krásné, kruté i tajemné lidi i nelidi…a viděl mnohem VÍC, lásku, zradu i smrt.
A do toho celého světa jsem se, můj otče, těžce zamiloval…
Nemohu Ti napsat vše, co jsem poznal, neboť jsem kněz a zpovědní tajemství jest svaté. Snad jen toto: několikatero očí vytvořilo Kruh, který mě spoutal a před kterým poklekám – samozřejmě na jedno koleno, neboť jen naše Milovaná Matka Melitelé zaslouží plnou úctu. Věřím, že protože mě znáš od kolébky, pochopíš, proč stále zůstávám a nevracím se k Tobě.
Vím, že jednou se zase uvidíme a Ty na mě budeš hrdý.
Bohyně s Tebou, s úctou Tvůj Aldo.