Dívky pro něž je hřbitov paloukem,
temné víly jež u lesa netančí,
mají dlouhé vlasy, drobná křídla,
povahy vlků a roucha beránčí.
Pod jejich kroky květy vadnou,
při nočních rejích mezi kříži.
Nestydí se za nahotu,
celé noci v tancích víří.
V očích žal a trochu děsu,
to když cítí jaké jsou,
když usvědčí je krev na rukách.
Nesou krutou sudbu svou.
Ani živé, ani mrtvé,
za nehty krev, v duší špína,
lesní loukou pohrdají,
travou je jim z hrobů hlína.
Vždy při zrádných úplňcích
sní v náručích vlkodlaků.
Hřích je jejich věčnou vášní,
s touhou hledí do oblaků.
Půlnoční písně upírů,
zní jim líp než dennní ptáci.
Tančí, vraždí, zpívají
a k ránu se do márnic vrací.
