Jako ořechová skořápka v dešti
pluje
v kaluži opuštěné rosy
halí se do závoje mlhy
ztracená
a nevinná.
Jako prázdné oči králů z mramoru
pluje
nebeský soucit nepozná, pláče
je ztracená
a nevinná.
Jako stará žena se starým zrcadlem
pluje
usoužená podzimními lístky
ztracená
a nevinná.
Jako stříbrný dotyk noční můry
stále pluje
nepoznaná barva zvadlé luny
zrazená
a nevinná.
Jako píseň nesoucí se pohřebištěm
pluje
zamává si na nás zbylé
probuzená
a nevinná.
Černá smrtka sama s kosou
pluje
pluje kolem nás a plije kolem sebe
je totiž záludná
a nevinná…
