Vyrazili jsme na Bitvu pěti armád vlakem z České Třebové v počtu čtyřech lidí. Kromě mě jel ještě můj kamarád Ondra – greenhorn mezi dřevárníky a ostřílenci Zak a Ciri. Kvůli počasí nakonec vzdali cestu Mordreaud i Ziridian, což se ukázalo býti jen k jejich smůle, ale o tom později. Po více než hodinovém zpoždění vlaku jsme konečně kolem čtvrté vyrazili a cesta nebyla rozhodně příjemná. Vlaky byly jako vždy na konci týdnu narvané k prasknutí ale co, hlavní je, že jsme dojeli. Ve vlaku jsme se potkali ještě s nevímkolikátou kompanií (družinga z Prahy) a tak jsme se celkem v pořádku dostali přes Olomouc do Krnova. Tam už bylo lidí požehnaně a my se za tmy a vyčerpáni dostali až do tábora.
Po rozdělání stanu jsme se začali starat o nějakou tu registraci, ale bylo nám sděleno že se vše odbude až zítra a já se tedy nakonec vydal spát.
Ráno bylo jak jinak studené, ale k naší radosti se ukázalo slunce a obloha byla navíc téměř bez mráčku. Pozdravili jsme se s Potkanama, kteří se utábořili hned vedle nás a šli jsme se zaregistrovat. Zbraně nám prošli takřka bez problémů a já už začal netrpělivě očekávat bitvu. Bohužel se to nějak dost protahovalo a tak až po jedenáctý byl konečně nástup a vysvětlování pravidel. Pak následovalo další čekání až se konečně vyrazilo do pevností (Zde jsme se rozdělili se Zakem a Ciri, ti patřili k trpaslíkům, zatímco my dva ke Gundabadským skřetům).
Byli jsme zařazeni pod stříbrný oddíl a vydali jsme se do prvního boje. Vlastně ani nevim kde jsme to bojovali, ale máchal jsem palicí co to šlo, zatímco kámoš byl lučištník a celkem brzo mu došli šípy. Nejdřív jsme tlačili elfy a nějaký trpaslíky, ale později jim přišli posily a většina z nás padla nebo utekla. V tomto boji šlo jen o to, sbírat kolíčky nepřátel, protože za určitý počet mohla naše armáda získat dobývací standartu. Vyléčili jsme se tedy a vyrazili do dalšího boje. Tentokrát byla vřava u Mlžných hor, což byla pevnost, která nejčastěji měnila majitele(měla totiž nejmíň vojáků a s velením to tam taky nebylo slavný. Víceméně to tam probíhalo způsobem, že vždycky když jsme odtáhli, přišli elfové a dobyli Mlžné hory, načež jsme přišli znova my nebo vrci a dobyli jsme ji zpátky a pořád dokola. Při obraně Mlžných hor jsem také poprvé padl(všechny tři životy mi sebral lučištník). Potom se pro nás situace začala vyvíjet trochu lépe. Dokonce jsme docela velkou silou napadli elfí pevnost, ale zpoza hradeb do nás pálilo tolik lučištníků, že z toho nakonec nic nebylo (jen to že mě opět nějakej lučištník zabil). Po reinkarnaci se na Gundabad vypravil první útok. Byl jsem v první linii obrany a po nějaké době jsme bílé odrazili. Hned jsme se vypravili do protiútoku a tlačili zbytky jejich vojska před sebou-. Když jim přišli poslily, podařilo se zarazit ústup a vdorovat. My však dali dohromady menší oddíl obouruček a tiše jim vpadli do zad. Dílo bylo dokonáno.
Vrátil jsem se do Gundabadu a léčil se, když přišli vrci, jestli k nim nechceme jít udělat několik jezdců na vrcích. Vzali jsme tedy s kámošem obouručky a pospíchali do vrčího města. Zde se však ukázalo, že nikdo z vrků nejeví větší zájem vytvořit s námi vrčí jízdu. Najednou přiběhl voják s křikem, že je Gundabad opět obléhán a že už to vypadá povážlivěji. Po chvíli k nám počali chodit zprávy, že byl Gundabad dobyt, což se ukázalo nakonec jako nepravda, protože jim na poslední chvíli někdo vzal obléhací zástavy – Gundabad opět vydržel. My se vrátili nakonec zpátky, ale to už začali generálové křičet, že mají jít všichni do svých pevností, že se půjdou dobývat ležení. Další události už si moc nepamatuju, protože jsem relativně brzo padl a blížil se konec hry. Vyfotil jsem tedy ještě pár fotek a zjistil, že jsme Osamělou horu nedobili. Blížila se závěrečná bitva.
Po cestě zpátky na louku za stanama a chvilce čekání započla závěrečná bitva, která mě bohužel trochu zklamala. Tím nemyslím, jako že bych si nezabojoval (zopakovali jsme si bitvu totiž několikrát), ale spíš že organizace černé strany byla taková jako, prostě na ně vlítnem a rozsekáme je. Chtě nechtě musím srovnávat s BPA v Doksech, kde jsme si opravdu vytvořili několik pevných řad s rovnoměrně položenými silami s několika klíny a držíc ji jsme zaútočili (a vyhráli jsme). Zde to prostě nějak nešlo a bílá strana nás jako už několik let porazila.
Večer jsme si ještě příjemně pokecali u ohně, skoukli skřetbol a k ránu jsme vyrazili domů, co se tedy dělo druhý den už nevím.
No a shrňme to :
Celkově to byla pořádná řež s velkým počtem lidí a rozhodně jsem si dobře zabojoval. Navzdory všem předpovědím vyšlo parádní počasí a všichni kdo nejeli právě kvůli němu ať pláčou. Nicméně nemůžu si odpustit několik výtek. Za prvé dlouhé čekání kvůli registraci a schvalování zbraní na začátku, s tím souvisí i pozdný začátek hry a krátká herní doba. Když si to tak vemu, začalo se kolem půl jedné a končilo v pět, což mě přijde dost málo, na to že tam přijíždějí hráči i stovky kilometrů daleko a dají stovky korun za vlak, tak mi to přijde škoda. Že nebylo kino, byla nešťastná náhoda, proto to nemohu nikomu zazlívat. Pravidla jsou vyřešeny dobře a potěšil mě kolíčkový systém, který je lepší než odevzdávání glejtů, protože se dá např. hodit i přes řadu atd. Pro mě však největší nedostatek byla taková monotónost bitvy. Jestli byli questy, tak já jako voják jsem k nim ani nepřičichl a často jsem sotva věděl o co bojuju, ačkoliv jsem se snažil otravovat kdekoho. Cpček jsem také moc neviděl, snad jen pavouci byli zřetelnější. Bylo to prostě, jak jsem se shodl ještě s někým – jít, řezat se, umřít, reinkarnovat se, jít, řezat se…a zase dokola. Možná je to zaujatý pohled, ale já mam rád i něco víc než jen řezání. Nicméně pro ty kdo si přijeli prostě jen pořádně zabojovat, byla tato bitva víc než dokonalá a i já si rozhodně skvěle zabitkoval.
Omlouvám se všem, kdo si to třeba pamatují jinak, nebo nesouhlasí s mými výtkami, je to jen můj subjektivní pohled.
Drirr, vzctnostný arcimág říše zorhajnské.
