1.-3. Října se v Budislavi (Nedaleko Litomyšle) konal další Akrim, tentokrát s přídomkem Lockwarova tvrz. Vydal jsem se na cestu dost pozdě a po šíleně hektickym týdnu jsem měl mnohem víc štěstí než rozumu, protože se na místo z Litomyšle vypravili stejným autobusem i dvě dívky, které mě naštěstí až k tábořišti dovedly (Později se ukázalo, že malým postavením v hierarchii tvrze zrovna netrpí). Dorazil jsem právě, když probíhal úvod a vysvětlování všeho možného. Při proslovu Světlušákovu jsem se pozdravil s Assassiny (Přijeli Mordreaud, Zak, Ciri a Drittz, elf to opět vzdal…) a za jejich pomoci jsem se pokusil postavit stan. Byla slušná tma, takže si jistě umíte představit, jak to probíhalo. Následovala registrace, po které mohla konečně začít hra.
Situace byla taková. V Lockwarově tvrzi existovali dva rody, které se navzájem neměli příliš v lásce – Scarové a Horneti. Ze začátku si každý hráč vylosoval kým bude (vždy po smrti si losoval znovu, takže mohl být několikrát Hornet i Scar) a podle toho se zařídil. Platilo zde také pravidlo, že kdokoliv zabije příslušníka svého rodu, musí na půl hodiny do vězení (Navzájem jsme totiž nevěděli, kdo je co). Já měl to štěstí, že se mi podařilo během hry nezemřít a tudíž jsem byl Scar od začátku až do konce. V pátek v noci jsme však ještě rody nechali tak jak jsou a já se společně s Assassiny vydal do terénu. Měli jsme za úkol najít zmizelé páže, které jsme nakonec nenašli (Našli ho nějací jiní Scarové). Místo toho jsme objevili zlaté kaštany, za které nám mnich Světlušák pošeptal lokaci kde by mohlo být ono páže. Vypravili jsme se tam, ale nenašli jsme nic a navíc nás při cestě zpátky přepadli vlkodlaci. No nic, spojili jsme se téměř se všema ostatníma hráčema a vydali jsme se hledat něco, už ani nevim co to bylo. Vlkodlaci si na takový počet netroufli a já s nimi tedy chvíli putoval a putoval až jsem kolem jedné v noci doputoval do spacáku pod vratkým áčkem a dnešní den se pro mě vstal minulostí. (Jo a ještě jsem zapomněl, že první noční hraní si vybralo svou daň v podobě bot plných bláta – Kopp spadl do bažiny, a dvou stehů – Ciri spadla na zem).
Druhý den byla tak ošklivá zima, že se mi o tom nechce ani psát. Až po několika pokusech se mi podařilo odhodlat se vylézt ze stanu a zapojit se do ranního dění. Ačkoliv bylo studené ráno, čekala nás slunečná sobota. Počasí bylo příjemné, jen k pozdnímu odpoledni na hodinku sprchlo. Hned z rána jsme se s Mordreaudem a Drittzem vydali do vesnice nakupovat. Tím jsme se úspěšně vyhnuli tančení Tarandoly (místní společenský tanec, jehož mršení způsobovalo že vás panstvo nemělo v lásce), což bohužel mělo ještě dopad večer, ale o tom později. Aby Bombur (hejtman tvrze) zapoměl na naše vypaření, uplatili jsme ho několika cigaretami, které si Mordreaud prozíravě zakoupil ve vesnici. Hra mohla započít.
A my si sedli do hospody a odpočívali. Mordreaud zatím vytáhl svůj hospodský artikl a já se rozmýšlel, zda si zřídit věštírnu či nezřídit věštírnu. Nakonec jsem se rozhodl nezřídit, protože jsem si ve spěchu doma zapomněl kouli (věšteckou) no a bez mé koule je moje věštění takříkajíc na…no prostě není tak kvalitní. Když jsem tak chvíli vysedávali, nalezl jsem Zeulga, ohnivého mága, na kterém jsem si vymodlil aby mě vyšvihl na druhou úroveň. Před hradbami jsem mu ukázal pár kouzel, načež pravil že jsem úspěšně postoupil. Od té chvíle se pro mě události začali hýbat.
1
Po chvilkové debatě si několik hráčů (včetně nás) řeklo, kterého jsou rodu a rozdělili se na dvě skupiny. Spolu se mnou byl Scar ještě Drittz a Ciri, zatímco Mordreaud a Zak patřili k Hornetům. Ale to už byl vyhlášen quest. Nějaká důležitá soška se nalézala v dalekém zapomenutém hradě a kdo ji přinese získá pro svůj rod zkušenosti, peníze a slávu. Nuže já se v té chvíli družil k Drittzovi a Ciri a společně jsme si všimli skupinky vyrážející k hradu jako první, o chvíli za ní vyrazila další velmi velká skupinka, o které jsme věděli, že jsou rodu Hornetů. Počkali jsme tedy chvíli a jali jsme se je z velkého povzdálí sledovat, přesvědčeni, že první skupina byli Scarové, kterým případně proti Hornetům ze zadu pomůžeme. Avšak ještě někdo vyrazil toho poledne z tvrze. Někdo, kdo šel kousek za námi – druid Get (nebo se to píše jinak?) jiným jménem Homer. Setkali jsme se s ním, když se nám Horneti už definitivně ztratili a my nevěděli kudy dál. Druid se zastavil kousek od nás a nedůvěřivě nás pozoroval.
„Míříte asi k tvrzi že?“optal se nedůvěřivě.
1
„No, momentálně nevíme kudy.“odpověděli jsme a bylo jasno. Homer nás vedl, ale vzájemné dohodě, že pokud jsme jiného rodu nezaútočíme na sebe, zřejmě příliš nevěřil. Já byl téměř úplně přesvědčen, že je Hornet, a proto jsem nervozně svíral svou hůl.
„Já jsem Scar.“řekl najednou a nám se ulevilo. Ukázali jsme si poznávací znamení a dál putovali beze strachu.
1
Na skále, kde měla být soška na nás čekali Horneti. Ukázalo se, že tlupa Scarů jim sošku ufoukla před nosem a zmizela v lesích a oni neměli dobrou náladu. Když na nás Homer křičel zmizte a pomožte ostatním, a při tom statečně odolával sedmi Hornetům , připomněl jsem si scénu jak Boromir chrání hobity. Během cesty zpět do tvrze padl Drittz, páč nás přepadli vlkodlaci. Bylo to naposledy, kdy jsem ho viděl jako Scara. Bůh s tebou. Fňuk. Já a Ciri jsme nakonec utrmácení dorazili do tvrze a oddychli si. Konečně chvíle klidu. Tam už čekal jeden z momentálně čtyř žijících Scarů – druid, jehož jméno mi vypadlo (Žijící Scarové – Já, Ciri, druid a hraničář, kterej se někde schovával i s ukradenou soškou). A tak jsme spali, meditovali, vyprávěli si a najednou vidíme, že kolem nás je hlouček lidí, kteří se reinkarnovali a všichni vylezli jako Scarové. Potěšilo mě, že mezi nimi byl i druid, který nás hrdinně zachránil a kterému kovář v průběhu dne vyrobil přenádhernou sošku. Zesmutnilo mě, že mezi nimi nebyl Drittz.
1
Další události byly zajímavé i méně zajímavé, situace však byla jednoduchá. Tvrz byla rozdělena na tři grupy – Scary, Hornety a vedení tvrze (Hejtman, dámy, mnich atd.). Mimo tvrz se odehrávalo mnoho setkání i bojů mezi námi a Hornety. Jeden quest jsme splnili my, druhý oni. Nevypadalo to, že by nějaká strana mohla získat nějakou převahu. Mordreauda jsme potkával jen výjimečně, protože si ještě s jedním druidem plnili celodenní quest, kterej jim nezávidim (no, možná trochu jo…). Vynořme se nyní ze vzpomínek v místě, kdy už se stmívá, je po zhruba hodinovém dešti a já se vracím z kuchyně, kde jsem si pokoušel dvě a půl hodiny ohřívat konzervu. Horneti byli někde plnit nějaký quest a Scarové se potloukali všude možně.
1
Opět jsem si sedl a opět jsem si povídal s druidem, kterej nevim jak se jmenuje a byli jsme smutní, že Homer, který padl byl losem přiřčen na stranu Hornetů. K nám na oplátku přibyla alchymistka a tak večer ubíhal. Pár našich přišlo s kouzelným mečem, který měl působit na příšery, které se údajně chystaly napadnout tvrz. V kuchyni byly v plném proudu přípravy na hostinu a Horneti se vrátili. S velkou slávou všem ukazovali žezlo, které získali a netušili nebezpečí. Když se znovu Horneti chystali k odchodu byla už tma a já se společně s druidem, kterej nevím jak se jmenuje, rozhodl k odvážnému kroku. Páč Scarové byli už nějakou dobu nečinní a nevypadalo to, že by se někomu z nich chtělo vyjít z tvrze a páč se herní doba chýlila ke konci rozhodli jsme se připojit se k Hornetům a hrát ještě chvíli s nima. Oni souhlasili za dohody o spolupráci a neútočení a vyšli jsme. A šli a šli, až došli daleko pryč kde jsme nenašli nikoho jiného než Mordreauda s druidem Samem, kteří potřebovali pomoc a ochranu při dotažení vozíku s bohatstvím do tvrze. Stalo se tak a my se navraceli, když se něco událo. Z tvrze se ozval řev a hluk boje.
Okamžitě mi to došlo. Bylo jasné že nyní se musí oba rody spojit a spolupracovat proti mnohem horšímu zlu.
„Asi bych vám měl něco říct.“zbledl jsem, když se všichni hádali co se děje.
„Se Scary jsme měli za úkol získat meč, který pomůže v boji proti příšerám, které napadnou město, asi se to stalo…“
Ozvalo se zakletí, a několik z nás se rozběhlo hbitě do tvrze. Akorát v čas. Několik Scarů, kteří zůstali v tvrzi tak tak odolávalo příšeře(rám) a my jim včas pomohli. Naštěstí měli onen kouzelný meč a tak vydrželi, jinak bychom přišli pozdě.
Potom nás ještě chvíli napadali různé příšery, až vše utichlo a my všichni zasedli k slavnostní hostině. Hodovalo se a pilo a…taky tancovalo. Byl jsem vybrán abych tančil s jednou z urozených dam. Bohužel mé taneční schopnosti jsou velmi nedstatené a tak se z tance stala jakási estráda vtipných omylů a marné snahy. No, tak jsem se trochu ztrapnil no. Mordreaud, kterého si vybrala druhá z dam, na tom nebyl o moc lépe. Když hudba utichla, tak jsme opět hodovali a pili, dokad na nás nezaútočilo asi deset příšer. V tom nejlepším se vše zvrtlo a propukl boj. Stihl jsem se uhnout první vlně útočníků a tasil jsem dýku.
„Deiron dein!“ zakřičel jsem, abych zjistil, že mi někdo ukradl hůl. Zvedl jsem hlavu tedy jen s kouzelnou hůlkou v jedné a s dýkou v druhé ruce a stál jsem tváří v tvář asi nejhezčí příšeře, kterou jsem kdy viděl. Ohnivá fůrie to byla a jak jsem na ní civěl, ona vychrlila :
„Fireball za dva!“
„Křup.“ohlásil jsem a poděkoval v duchu Innosovi, že mě dopřál imunity vůči ohni. Zapoměl jsem na její spanilost a sekl jsem za jedna. Pak už mě proud boje odnesl jinam. Má magie mi zajistila ochranu před obyčejnými zbraněmi a tak se mi podařilo zabít kováře s kopím. Potom jsem sekl mnicha Světlušáka, ze kterého se taky vyklubala pěkná píp, čímž jsem ho asi nepotěšil páč mě snad pět minut honil kolem bojiště(on měl nějakou magickou zbraň, která mě zraňovala). Nakonec jsem se ho zbavil, ale to už nás moc živých nezbylo. Dvě mrchy mě zahnali do kouta, kde mě doslova utloukli. A tak vlastně pro většinu lidí skončil Akrim. Tvrz byla vypálena a nikdo nepřežil (vlastně jeden utekl). Někdo se ještě rychle reinkarnoval a chvíli hrál, ale já jen pomohl sklidit stoly po hostině a vydal se na dobrou noc.
A co na závěr. Akrim-Lockwarovu tvrz považuju za rozhodně povedenější než Měsíční kameny. Patrně to bylo hlavně počasím, které se vyvedlo, tím že se hrálo i v noci, což je velice zajímavé (ale i nebezpečné) a i samotnou hrou. Nemám moc co bych vytknul. Pravidla jsou dobrý, akorát se mi zdálo, že druid na první úrovni měl lepší kouzla než já – ohnivý mág na druhý, ale třeba to byl jen dojem. Jo a ještě alespoň nějaký questy by mohli být rafinovaněji zadávány než celotáborové svolávání : Vyhlašuju quest! Všichni sem!
Nicméně to všechno jsou drobnosti, které nezastíní hru, která byla více než zábavná. Rozhodně se těším na příští Akrim.
Drirr, čaroděj říše zorhajnské – carodej.mysteria.cz
Filip Appl – ApplF@seznam.cz
